Znak a bytí

V souvislosti s Heideggerovými slovy o „myšlení, které je poslušné hlasu bytí“, Derrida píše: „Není žádná náhoda, když se myšlení bytí jako myšlení tohoto transcendentálního signifikátu manifestuje především v hlasu.“ Ve zkušenosti hlasu „prožíváme slovo jako elementární a nerozložitelnou jednotu signifikátu a hlasu, pojmu a transparentní substance výrazu. Tato zkušenost je v největší čistotě – a současně ve své podmínce možnosti – myšlena jako zkušenost ‚bytí‘.“ Autor se zamýšlí nad významem hlasu a písma jako znaků. Řeší úlohu mluvené řeči, artikulace, tón řeči i textu; vychází přitom z prací Derridy, Rousseaua, Heideggera či Lévinase.

Publikace byla vyprodána.