Myšlení v nás

Motivem spojujícím různé vrstvy zkoumaných platónských dialogů je rozvažování ve smyslu rozhodování mezi alternativami. Tímto motivem vystihuje Platón stejně tak božské jako lidské myšlení: v obou případech se jedná o rozvažování odlišné od modelu neotřesitelně téhož myšlení, vztahujícího se vždy týmž způsobem k týmž věcem. Kniha ukazuje, jak Platón na dvou úrovních, božské a lidské, předznamenává aristotelské rozlišení mezi praktickou a teoretickou stránkou myšlení.
První kapitola, následující po teoreticko-historickém úvodu, zkoumá konstituci člověka a božské předobrazy lidského rozvažování v dialozích Timaios a Kritias. Cílem kapitoly je teoretická rehabilitace Platónova líčení role tradičních čili olympských božstev v těchto dialozích, především ve spojitosti s motivem války, jímž začíná Timaios a na který navazuje dialog Kritias (pojetí války je přitom srovnáno s jejími výklady v dialozích Ústava a Zákony). Předložená interpretace chápe roli ontologicky nezakotvených „starších“ božstev jako víceméně přímý předobraz praktické a obdobně nezakotvené stránky lidské racionality s její schopností samostatného rozhodování.
Samo lidské zvažování alternativ, hluboce spjaté s motivem budoucí slasti a bolesti, je zkoumáno ve druhé kapitole, která nabízí podrobný rozbor několika pasáží dialogu Filébos a jejich konfrontaci s některými motivy z moderních až současných filosofických textů. Vedle motivu sebepoznání stojí v popředí kapitoly slavný obraz duše jako knihy, v níž vždy pracují dva řemeslníci: písař a malíř. Tento obraz je východiskem nového zkoumání platónského výměru myšlení jako vnitřního rozhovoru duše, a to s důrazem na specifičnost a zvláštní „modernost“ Filéba ve srovnání s jinými platónskými dialogy. 
Kapitola třetí, věnovaná Platónově Ústavě, navazuje na zkoumání rozsahu lidské obraznosti i způsobu, jímž se sám Platón k aktivitě obraznosti uchyluje při líčení (a tedy pomocné vizualizaci) lidské duše. Východiskem kapitoly je přitom nová interpretace analogie mezi strukturou lidské duše a strukturou obce. Jejím logickým vyústěním je proto výklad obrazů lidské duše jako složené z více funkčních složek. Závěr kapitoly, a tím i celé knihy, nabízí shrnující pohled na Platónovo líčení základu racionality, jenž je právě v praktických ohledech společný božskému a lidskému rozhodování.

300. publikace nakladatelství Filosofia

Publikace je starší deseti let, a uvedená cena je tudíž po padesátiprocentní slevě.