Dialog / Můj přítel Palamedes

Humův Dialog tvoří závěrečnou část Zkoumání principů morálky vydaných v roce 1751, v kterém Hume uplatnil v rámci zkoumání filosoficky vážnějšího tématu morálky lehčí esejistický styl. Hume sám Zkoumání považoval za ze svých „spisů, ať již historických, filosofických či literárních, bezkonkurenčně nejlepší“. Satirický Dialog kombinuje několik žánrů osvícenské filosofické literatury a Hume v něm hravým způsobem obměnil inspiraci, kterou mu poskytly Montesquieuovy Perské listy. Otázka, která se v něm probírá, je však závažná: Lze s ohledem na relativitu mravů různých dob a společenství vůbec mluvit o lidské morální přirozenosti? Hume se při psaní Dialogů bavil, byť s jistou obavou, zda ve svém literárním experimentu nezachází příliš daleko: „Bývá docela obvyklé, že lidé nalézají zalíbení ve vlastním díle, zvláště v zápalu psaní; sotva jsem však kdy napsal něco rozmarnějšího či něco, co by pro mne svou hodnotou bylo nejistější.“
Zda byly Humovy obavy na místě, může posluchač posoudit v překladu Marka Tomečka, který pro potřeby audio zpracování zdramatizoval Vlastimil Kaňka. Komentářem dialog doprovodil Hynek Janoušek.